Poruchy příjmu potravy

ZÁCHVATOVITÉ PŘEJÍDÁNÍ

Neexistuje žádný jednoduchý test, pomocí kterého bychom mohli s určitostí zjistit, zda někdo trpí záchvatovitým přejídáním. Jedna z definic záchvatovitého přejídání uvádí, že celý den postižené osoby se točí kolem jídla. Téměř všechny její nejintenzivnější pocity - strach, pocit viny, očekávání, potěšení - souvisejí s jídlem. Těší se na jídlo, cítí se provinile, protože snědla něco sladkého, bojí se, že se přestane ovládat a bude mít záchvat přejídání. Záchvat přejídání znamená konzumaci velkého množství jídla během krátkého časového období. Postižená osoba pokračuje v jídle i potom, co utišila svůj hlad. Některé dívky mají pocit, že jakmile jednou začnou jíst, nedokáží už přestat. Když nakonec přece jen přestanou jíst, je jim už většinou nevolno a cítí se přecpané. Nedokáží se ale zastavit dřív, dokud nesnědí to své určité množství jídla.

Jiné prostě jedí obrovské porce jídla nebo jedí velmi často. Jedí způsobem, který vypadá poměrně normálně, ale jejich vztah k jídlu neurčuje hlad nebo snad dokonce potěšení z jídla, ale je ovládán úzkostí, strachem, pocitem frustrace nebo hněvu.

Při záchvatovitém přejídání lidé obvykle nemívají z jídla žádné zvláštní potěšení, po jídle se cítí provinile a zahanbeně. Zahanbeni bývají proto, že nedokáží najít uspokojení jinde, provinilost souvisí s jídlem a tloustnutím. Někdy cítí, že způsob, kterým jedí, je dokladem jejich naprostého nedostatku sebekontroly, dokladem, že svůj život nezvládají. Někdy mají pocit méněcennosti nebo závisti vůči lidem, kteří vypadají, že si s jídlem dovedou poradit lépe. Buď proto, že jedí méně nebo proto, že mohou jíst bez omezení a přitom netloustnou.

Záchvatovité přejídání může zároveň znamenat nutkavé dodržování diet. Některé dívky se záchvatovitým přejídáním dodržují přísné diety. I když se jim daří potlačovat svoji potřebu přejídání, i nadále jsou k jídlu přitahovány ve chvílích stresu nebo úzkosti, a za přísnou sebekontrolu platí tím, že pokud ji ztratí, přestanou se ovládat úplně. S pocitem hladu /tedy s dietou!/ se u každého člověka zvyšuje nebezpečí přejedení.

Pro postižené osoby je jídlo zdrojem strachu a úzkosti, jejich veškeré úvahy a prožitky se soustřeďují na jídlo.

Uvědomte si, že člověk může být silný, dokonce i obézní, a přitom se nemusí záchvatovitě přejídat. Na druhé straně existuje i varianta, kdy má člověk průměrnou tělesnou hmotnost nebo je dokonce velmi štíhlý, a přitom jeho vztah k jídlu je nutkavý. Problém není určován tělesnou hmotností, ale vztahem k jídlu.

Příznaky záchvatovitého přejídání

Postižený :

• tajně nakupuje a konzumuje jídlo
• je zahanbený, pokud je spatřen při jídle
• proklamuje dodržování přísné diety, přičemž zůstává stále značně obézní /což je obvyklá známka utajovaného jídla/ - samozřejmě platí pro ty osoby, které skutečně obézní jsou
• konzumuje neobvykle velké množství jídla, například celé dorty nebo více chodů najednou
• neustále jí, denně více než tři hlavní jídla a dvě svačiny
• často jí i tehdy, když je úplně plný
• reaguje jídlem na špatné nebo dobré zprávy
• jí, když se nudí, když je nervózní, frustrovaný, rozzlobený nebo osamělý
• celý den si plánuje úplně nebo hlavně podle jídla /případně si ho plánuje jako "vyhýbání se jídlu"/
• má přátele, se kterými ho spojují jenom společné aktivity, související sjídlem
• má zvláštní rituály, které se týkají potravin a jídla
• bojí se zůstat sám s jídlem
• má silné pocity viny a/nebo zahanbení ve vztahu k potravinám a jídlu
• střídá období těžkého přejídání s obdobím přísné diety
• neustále se bojí, že bude tlustý

MENTÁLNÍ ANOREXIE/SEBEHLADOVĚNÍ

Většina lidí v naší společnosti věří, že čím budou štíhlejší, tím budou lepší - to znamená silnější, zdravější a přitažlivější. Mnohé studie však ukazují, že ve skutečnosti je lépe mít trochu nadváhu než vážit něco pod příslušnou ideální tělesnou hmotnost.

Lidé, kteří trpí mentální anorexií si nikdy nepřipadají dostatečně štíhlí. Anorektičky většinou mívají pouhé tři čtvrtiny tělesné hmotnosti, která je přirozená pro jejich věk, výšku a tělesnou stavbu. Často omdlévají z nedostatku energie. Jsou tak vyhublé, že jsou jim vidět žebra. Ony samy si však stále připadají tlusté. I ty anorektičky, které bylo nutno hospitalizovat kvůli podvýživě ohrožující život /váha kolem 30 kg/, ukazují lékařům na svém těle partie, kde ještě potřebují zhubnout.

Tato velmi tragická PPP je svým způsobem logickým vyústěním přehnaného významu, který je v naší společnosti připisován štíhlé postavě žen. Většina žen a dívek si dělá starosti o svou tělesnou hmotnost. Navíc také většina dívek nemá reálnou představu o vlastním těle a domnívá se, že jejich tělo je silnější, než skutečně je.

Některé anorektičky - asi 40 % - mají období, kdy nedokáží dodržovat svou přísnou dietu a začnou se přejídat - to znamená, že konzumují ve velmi krátké době ohromné množství jídla. Je to proto, že neustále myslí na jídlo, a to i v období, kdy drží dietu. Po přejedení se někdy snaží přinutit ke zvracení, aby se tak zbavily snědeného jídla, protože se obávají, že po něm ztloustnou. Někdy užívají velké dávky projímadel, aby se pročistily. Jiné se vrátí k vražednému schématu diet a cvičení a snaží se zoufale napravit své "špatné" chování, totiž to, že jedly. Je to schéma připomínající bulimii, ale rozdíl je v tom, že anorektičky si udržují abnormálně nízkou hmotnost, zatímco tělesná hmotnost bulimiček je obvykle v mezích normy.

Mnoho vědců došlo k závěru, že anorektičky si nedělají starosti pouze o svůj vzhled nebo tělesnou hmotnost. Mají vážné potíže i kvůli jiným problémům. Většinou mají dojem, že nedokáží zvládat svůj vlastní život tak, jak by chtěly. Proto se soustředí na jedinou oblast, kterou podle svého názoru mohou kontrolovat - na svoje tělo. Připadá jim, že mohou dosáhnout dokonalosti jedině v hladovění a v hubnutí.

Možné průvodní znaky anorexie

• ztráta 15 a více procent z normální tělesné hmotnosti
• pravidelný denní příjem nižší než 1 000 kalorií
• ztráta menstruace /běžný průvodní znak hladovění, protože tělo si nemůže dovolit ztrácet živiny menstruačním krvácením/
• odmítání udržet si minimální tělesnou hmotnost /snaha zhubnout i přes nízkou tělesnou hmotnost/
• jídlo je vnímáno jako nepřítel
• pocit, že dieta ovládla celý život dotyčné osoby
• neustálé cvičení, někdy i pozdě v noci nebo v jinou zvláštní dobu
• přecházení při jídle
• osoba hned po jídle /nebo pokud byla donucena jíst/ pospíchá od stolu, aby mohla zvracet
• záchvaty přejídání a/nebo období přejídání a následného pročišťování, střídaná obdobím hladovění
• neustálý strach z přibývání na váze
• dotyčná osoba si o sobě myslí, že je tlustá, i když jiní tento názor nesdílejí
• má zjevně "normální" tělesnou hmotnost, a přitom trpí utkvělou představou, že je tlustá
• intenzivní strach z nadváhy, i když dotyčná osoba není silná, nebo dokonce ztrácí váhu

MENTÁLNÍ BULIMIE

Mentální bulimie je porucha, při které lidé pociťují strašný hlad, téměř jako kdyby hladověli v období hladomoru. Snaží se hlad utišit tím, že "vybílí ledničku" - snědí velké množství jídla. Někdy třeba sní najednou i desetkrát víc než je běžná porce. A potom, v zoufalé úzkosti, aby neztloustly, se bulimičky přinutí jídlo vyzvracet. I když dočasně podlehly tomu, co pokládají za odpornou, živočišnou část svého já, získají opět kontrolu tím, že jídlo vyzvracejí, a tak si udrží štíhlou a přitažlivou postavu.

Je paradoxní, že bulimičky bývají obvykle úspěšné v práci, ve studiu. Snaží se vypadat jako dokonalé, úspěšné ženy. V jejich chování ani v jejich zevnějšku nemusí být vidět žádné známky poruchy příjmu potravy.

Asi z poloviny dívek, u kterých byla původně diagnostikována anorexie, se později stanou bulimičky. Je to tím, že všichni lidé, trpící PPP mají jedno společné - vedou neustálou bitvu se svým vnitřním životem a hladem.

Bulimička může mít zcela uvolněné jídelní návyky, pokud se právě nepřejídá nebo se může snažit dodržovat přísnou dietu. Někdy může mít pocit, že jakékoli porušení diety by mohlo vést k záchvatu přejídání. Většina bulimiček má průměrnou tělesnou hmotnost, plus mínus 3 - 5 kg. Ale nezávisle na tom, kolik skutečně váží, mívají většinou intenzivní strach z toho, že by mohly ztloustnout.

Se vzrůstajícím tlakem na udržování štíhlosti se zvyšuje i počet případů bulimie. Ironií bohužel zůstává fakt, že bulimie se šíří také v důsledku toho, že se o ní píše a mluví. Když se dívky dozvědí, jak funguje cyklus přejídání a pročišťování, zaregistrují pouze informaci o tom, že by mohly jíst, kolik by chtěly, aniž by přibraly, a neuvědomují si vůbec nebezpečné /dokonce smrtelně nebezpečné/ aspekty poruchy.

Bulimička během záchvatu přijme od 10 000 do 20 000 kalorií. Záchvat přejídání může trvat několik hodin, někdy dokonce i několik dní. Některé bulimičky jedí svá oblíbená dětská jídla, jiné jedí taková jídla, kterým se normálně ve své dietě vyhýbají. Většinou však jde o sladká jídla a/nebo o jídla tučná, vysoce kalorická. Bulimičky někdy snědí i tři chody jídla najednou nebo jdou od obchodu k obchodu a cestou se přejídají.

Používají nejrůznější triky, aby se ubránily přejídání. Schovávají samy před sebou jídlo, zamykají ho, snaží se nemít doma vůbec nic k jídlu, znehodnocují potraviny tak, že je například polijí prostředkem na mytí nádobí nebo je pohřbí do koše na odpadky. Jakmile ale pocítí potřebu se přejíst, vždy si dokáží jídlo sehnat, najdou schované zásoby, očistí o omyjí jídlo, které se snažily předtím znehodnotit, prohrabou odpadkový koš. Protože bulimičky jídlo vyzvracejí, jsou schopny zkonzumovat ještě víc než lidé, trpící záchvatovitým přejídáním. Někdy jim nezbývá než krást peníze.

Stejně jako u všech ostatních PPP i bulimičky mívají špatné a dobré dny. Dobré dny jsou takové, kdy se jim daří udržet pod kontrolou touhu po přejedení. Ve špatných dnech zvítězí přejídání. Některé bulimičky vydrží bez přejídání řadu dní a potom to najednou vzdají. Jiné uvádějí, že jsou téměř neustále frustrovány a je pro ně obtížné ubránit se přejídání během dne. Každý večer se přejedí kolem večeře anebo ještě později, když už se rozhodly jít spát.

Obecně platí, že anorexie se rozvíjí u dívek asi od 12 let. Bulimičky bývají obvykle o něco starší, od 15 až lehce přes 20 let. Výjimečně se bulimie objeví i později /je znám případ 70 leté bulimičky/. Asi 90 % bulimiček se určitým způsobem přejídalo ještě předtím, než začaly mít bulimické záchvaty.

Možné příznaky bulimie

• záchvaty přejídání následované přísnou dietou, zvracením, užíváním projímadel, diuretik nebo intenzivním cvičením
• neustálý strach ztloušťky, i když se tělesná hmotnost dotyčné dívky pohybuje kolem průměrné hmotnosti s možnou nepatrnou odchylkou +/- 5 kg
• strach, že nedokáže přestat jíst
• strach jíst bez následujícího pročišťování nebo jiné kompenzace
• strach, že ztratí sebeovládání, pokud jde o jídlo
• deprese
• pocity viny
• odsuzování sebe sama po záchvatu přejídání
• nepravidelná menstruace
• zvýšená kazivost zubu /způsobená kyselostí zvratků/
• neobvyklé výkyvy tělesné hmotnosti
• oteklé slinné žlázy /tvář vypadá odule/
• závratě
• bolesti vdutině břišní, nadýmání